Kohoutí zápasy – cizokrajná krvavá kratochvíle

Blogujeme Přidáno 06.09.2017

Dva kohouti na jednom smetišti nedělají dobrotu. Obvykle si pořádně dají do zobáku. A toho kdysi dávno naši prapředci využili. Kohoutí zápasy se z Asie rychle rozšířily na další kontinenty a tak se ke slepičím přednostem v podobě vajec a masa přidala také dávka adrenalinu z kohoutích soubojů.

Kohoutí zápasy – cizokrajná krvavá kratochvíle

Ačkoli ve většině světa jsou dnes kohoutí zápasy zakázané legislativou, která vychází vstříc ochráncům zvířat, stále máte možnost si na exotické dovolené tuhle kratochvíli dopřát. Zaleťte si třeba na Filipíny.

Poslední zakokrhání

Kohoutí zápas může být doslova na život a na smrt. Dva kohoutí šampioni, kteří jsou chováni a šlechtěni výhradně k boji, se postaví do arény, odkud odejde jen jeden a ani on nemá život jistý. Kohouti často v boji utrpí těžká zranění, kterým následně podlehnout. Kohout, který dokáže odbojovat a přežít 3 zápasy, je velkou výjimkou.

Před bojem přijdou o peříčka na nohách a pod křídly, získají tak větší mrštnost a lehkost. Na zadní stranu pařátu kohouti dostanou ostrý bodec, který často velmi rychle zapříčiní smrt protivníka. Kohouti plní sebevědomí budí velký zájem sázkařů. Na takovém kohoutím vítězi se dají vydělat slušné peníze, ať už jste majitel nebo sázející. Kohoutí zápasy patří k oblíbené formě hazardu. V aréně uvidíte převážně mužské publikum, adrenalin ze všech úplně odkapává. Ve vzduchu je cítit krev.

Pokud vám to připomíná gladiátorské hry, nejste daleko od pravdy. Kohoutí zápasy se těšily velké oblibě i v Athénách a u starých Římanů někdy v 5. století př. n. l. Ranný novověk zanesl kohoutí boje i do Anglie, jejich popularitu zastavil parlament až v roce 1849.

Bojovná plemena

Oproti našim nosnicím jsou kohouti hodně osvalení, drží tělo vzpřímeně a mají méně peří. Neuvidíte na nich ani kohoutí chloubu – hřeben. Na hlavě se vyvinuly kožní záhyby a oko chrání nadočnicový oblouk. Zobák působí mohutně a silně. Je totiž důležitým bojovým nástrojem. Nejznámějšími bojovnými plemeny jsou malajky, bojovnice indické nebo bojovnice šamo.

Chov těchto plemen sebou nese určitá specifika. Zapomeňte na to, že se na vašem dvorku budou mírumilovně procházet slípky užitkové a bojovnice. Užili byste si spoustu šarvátek. Těm se nevyhnete ani při odděleném chovu. Bitky a potyčky prostě k bojovnicím patří. Snáškovost není vysoká, však na to také nejsou vyšlechtěny. Vajíček se dočkáte jen na jaře a v létě. Ale vyvážit to všechno může vřelý vztah, který si k vám dokážou bojovnice vytvořit. Zcela paradoxně jsou bojovnice přítulné, klidné a krotké.