Slepice Asilka: milovnice indické šlechty

Slepice asilky pocházející z Indie patří k nejstaršímu a zároveň i k nejdůležitějšímu plemeni slepic vůbec. Nejvíce se objevovaly v držení šlechty, ale výjimkou nebyl ani chov u tamních lidí nebo v sousedství. Jejich předkové se na území dnešní Indie objevili před více než 3000 lety, a právě od tohoto místa pochází i jejich jméno. Asil totiž na daném území znamená slovo pro jakýkoliv druh zvířete s pravým bojovým genem.  A jak se taková Asilka chová dnes a jak ji vůbec rozeznáte od jiného bojového plemene?

Hrozivý vzhled

Asilka je slepice, která vás ihned na první pohled zaujme svým dravčím vzhledem a výborným osvalením a zmasilostí těla. V hejnu mezi sebou tyto slepice dokáží bojovat až do chvíle, než jedna z nich padne vyčerpáním nebo zabitím, ovšem k lidem se takto nechovají, bát se jejich chovu tak nemusíte. Čím, kromě hrozivě vypadajícího trupu, slepic dokonale poznáte?

• Hlava a zobák. Jak se na zápasnice patří, mají i Asilky hlavu spíše malou. Hluboko posazené oči bývají především v barvě bílé. Na hlavě též hrozivým vzhledem dominuje málo vyvinutý hráškový hřeben a zahnutý zobák připomínající zobák typický u dravců.
• Tělo. Pro plemena bojového typu je typický vzpřímený postoj a jinak tomu není ani u Asilek. Slepičky se před chovateli prezentují mohutnými širokými rameny a krátkým trupem do tvaru vejce. Celá hruď je osvalená a široká, přičemž křídla na ni malinko odstávají a jsou nesena vysoko.
• Barva. Zbarvení peří nehraje u bojových plemen až tak velkou roli jako třeba u plemen okrasných - hedvábniček. Asilky se vyskytují v barevném rázu černém bíle skvrnitém, dále bílém nebo i v červeno pestrém.

Indie se může právem hlubit za domov těchto bojových slepiček.

Chov Asilek

Existují jasně daná pravidla jak chovat bojová plemena slepiček nebo si vystačíte s těmi, co znáte u klasických plemen jakými jsou třeba Dominanti?

• Kurník. Asilka je slepička jako každá jiná, takže i ona bude potřebovat úkryt před nocí, predátorem a deštěm. Žádné speciální opatření jim ale v kurníku chystat nemusíte. Spokojí se s hřadem pro odpočinek, kvalitní podestýlkou ve snáškovém hnízdě, krmítkem a napáječkou.
• Krmivo. I bojové plemeno slepice potřebuje kvalitní stavu bohatou na vitamíny a minerály. Pouze z vody a trávy vám tyto slepičky opravdu prospívat nebudou. Do krmítek mohou dostávat klasickou krmnou směs pro nosnice, pšenici, kukuřičný šrot a sem tam od času nějaký ten pamlsek v podobě škvarku. Zapomínat byste neměli na vitamíny, které se podávají přímo do napáječky k pitné vodě.
• Péče. Tyto slepičky je dobré chovat v páru. Pozor byste si měli dát na dva a více kohoutů v hejnu, neboť na sebe bývají dost agresivní. Dalším předpokladem k úspěšnému a spokojenému chovu na obou stranách je zajištění dostatek místa pro slepičky.

Hrozivá, ale také přívětivá slepička.

Úděs nebo i užitek?

Přesto, že byla Asilka do Evropy dovezena hlavně pro kohoutí zápasy, vyvinula se z ní během doby „normální“ slepice, která sice možná na chovatele působí hrozivým až děsivým dojmem, ale vyniká i produkcí vajec, sice nízkou, ale vajec se dočkat můžete. Průměrná roční produkce vajec s krémovou skořápkou šplhá k 60 kusům. Maso má Asilka výtečné a lahodné, to je asi taky největší důvod, proč ji chovatelé do svého chovu stále zařazují.

Zalíbili se vám zápasnice? Pak je k mání jistě najdete u chovatelských klubů. Nutno ale podotknout, že pokud byste se s těmito slepičími dámami chystali na výstavu, počkáte si i klidně 3 roky. Tak totiž trvá, než Asilka dosáhne své výstavní kondice.