Ankony: ekonomicky výhodné slepice

První zmínky o Ankonkách pocházejí už z roku 1851, kdy se převážely lodí do Anglie a Spojených států. Jejich jméno je odvozeno od italského města na břehu Jaderského moře. Typově Ankonky patří mezi nosná plemena lehkého typu a díky svému neobvyklému zbarvení mají jednu velmi užitečnou schopnost, a to bránit se před predátory. Jaké další vlastnosti můžete jako chovatel drůbeže na těchto tečkovaných kráskách obdivovat?

Plemenné znaky

Ankonky jsou svým vzhledem velmi malé a štíhlé slepičky s protáhlým trupem a vysoko postaveným ocasem. Ale to není vše, co je pro Ankonky typické. Čím dalším vás mohou ty hospodárné slepice mile překvapit?

• Opeření. Původně měla Ankony pouze černobílé tečkování, dnes ale existují i slepičky s modrobílým, které ovšem tak rozšířené nejsou. Podle vybarvení slepice můžete u Ankonek zjistit jednoduše jejich stáří. Malé skvrny na peří mladých kuřic se po každém pelíchání zvětšují, takže bílá barva se rok od roku stává dominantnější.
• Tělo. Nosnice Ankonek jsou na pohled štíhlé dámy, vyznačující se protáhle dlouhým trupem a vysoko nasazeným ocasem. Ocasní pera mají slepice široká, dlouhá a roztažená do vějíře. Pro kohouta je charakteristické bohaté nasazení ocasu, který nese vysoko nad hlavu.
• Hřeben. Za klasiku se pokládají dvě formy hřebene – jednoduchý a růžicový. Vlivem tehdejšího křížení může mít slepice s růžicovým hřebenem ojediněle také potomky s hřebenem jednoduchým.

Italské dámy jsou producentky vajec s bílou skořápkou.

Aktivní zvíře

Ankony patří k velmi živým a činným slepičkám, a navíc dokážou holky i dobře létat. Pokud se rozhodnete pro jejich chov, je nutné výběh nejprve patřičně oplotit. Přesto, že jsou celodenně aktivní, při velmi dobré péči se dají lehce ochočit a díky své neobvykle skrvnité barvě peří slouží jako ozdobné domácí zvíře spoustu chovatelům.

Úsporná slepička

Ankonka, slepička, kterou jen tak něco nerozhodí. Pyšnit se totiž může jak snáškou vajec v zimě, tak i svou schopností najít si potravu sama, pokud jí k tomu vytvoříte ty správné podmínky. Čím se vám potom odmění a jaké že podmínky máme na mysli?

• Snáška. Ankonky můžeme zařadit mezi nosná plemena, neboť jejich roční snáška při kvalitním krmení dosahuje až 200 ks velkých vajíček s bílou skořápkou. Slepici nijak nezaskočí ani zima, mráz a horší klimatické podmínky a podobně jako kuřice Horal snáší pravidelně i během zimy.

Krása střídá nádheru.

• Krmivo. Slepičky nepohrdnou klasickou krmnou směsí pro nosnice, pšenicí nebo kukuřičným šrotem. K výrobě vajíčka potřebují mimořádně málo krmivo, takže vám kapsy rozhodně nezruinují a pokud je pustíte do volného výběhu pod dohledem, jsou schopné si část potravy sehnat samy.
• Chov. Jak už jsme na zmínili, italské krásky patří mezi tu živější drůbež, a hlavně velmi rády a dobře létají. Takže buď budete muset holkám pořídit vysoký plot nebo jim krapítek zastřihnout letky. A pokud máte zálusk na líhnutí vlastních kuřátek, budete si muset pořídit líheň, Ankonky mají totiž kvůli šlechtění svůj mateřský pud potlačen.

Tak jak se vám líbí tyhle Italky? Nejenže budou ozdobou vašeho dvora, ale velmi dobře ochrání sebe i jinou drůbež před predátory. Ankonky totiž na ně umí jak dobře upozornit, tak i před nimi velmi rychle uletět, jsou  tedy vhodné i pro chovatele nacházející se na samotě nebo v blízkosti lesa.