Assendelftka: nizozemská rarita štíhlého vzhledu

Jak jsme již zmínili tyto holandské krásky patří k národní tradici a jejich chov sahá hluboko do minulého století. Assendelftky pocházejí ze severního Nizozemska, konkrétně z oblasti mezi Alkmaarem a Zaanstadem. Jejich původ není ovšem dodnes rozklíčován. Někteří chovatelé ale s jistotou tvrdí, že se jedná o předchůdkyně fríských slepiček, čemuž odpovídá hlavně jejich dnešní podoba. Dříve a po dlouho dobu se toto plemeno chovalo jen vzácně, dnes ovšem poptávka po těchto slepičkách výrazně roste, a není tomu také divu, neboť se jedná o velmi dobré nosné plemeno.

Vzhled a základní znaky

Na první pohled možná nevýrazná velmi štíhlá slepička, ovšem když se na ni podíváte zblízka, můžete si všimnout hned několika znaků, které jsou pro assendelftku typické a žádná jiná slípka se jimi chlubit nemůže. Nadchnout vás může především

• Vzhled. Jedná se o slepici lehkého typu. Dospělé slípky neváží víc jak 1,5 kg, kohoutci potom 2 kg. Pyšnit se tak může především svou štíhlou a křehkou stavbou těla a křídly těsně přiléhajícími k tělu. Ocas má rozložený velmi vysoko a kohouta navíc zdobí zahnutá srpovitá ocasní pera. Hlavu je přiměřená k tělu, tedy spíše menší, než na jakou jste zvyklí u jiných plemen slepic.

Krásné a elegantní plemeno, které si zaslouží komfortní kurník.

• Hřeben. Assendelftka se honosí hřebenem růžicového tvaru, je sice větší než obvykle, ovšem nijak zvlášť formovaný není, takže na první pohled působí zdeformovaně až znetvořeně, a také vykazuje velké množství bradavic.
• Oči a uši. Malá hlava, malé oči i uši. Co jiného také čekat, že? Malé oko zdobí oranžovou barvu a není nijak nápadné. Na rozdíl od slepice má kohout ušnice poměrně velké. Jejich barva je vždy bílá, stejně jako barva snesených vajíček.
• Zbarvení. Nizozemské slepice se chovají pouze ve dvou základních barevných rázech, a to žlutě nebo stříbrně vločkované. Vločkování charakterizují vždy dva až tři páry podlouhlých vloček. Vločkování je typické pouze pro slepice. Kohout je buď vždy stříbrný nebo žlutý s černým ocasem.

S chutí do chovu

Nejen slepice, ale i kohouti disponují velmi klidnou a mírumilovnou povahou. Chovu se tak obávat určitě nemusíte, neliší se totiž nikterak od chovu jiných slepic. Předností, které vás nadchnou, mají holky víc než dost. Pro zajímavost uvedeme třeba tyto:

• Snáška. Navzdory malé velikosti slepice, je snůška dost veliká. Slepice snese ročně kolem 200 ks vajec s bílou skořápkou, které zdobí bílá skořepina. Váha nepřekročí 50 g, co byste ale také téměř od kilogramového zvířete více čekali.

Bílá skořápka je pro tyto slepičky typická.

• Výběh. Assendelftky patří k velmi aktivním a vitálním zvířatům, která ráda hrabou, takže vyžadují i hodně prostoru. Mají ale výhodu, že se dobře přizpůsobí jakémukoliv počasí, a ani pobyt na mrazu nebo dešti jim nijak výrazně neublíží. Vzhledem k jejich váze doporučujeme vyšší oplocení, minimálně 1,5 metru.
• Krmivo. Assendelftka nepatří do skupiny vybíravých slepiček. Samozřejmě základem je krmná směs pro nosnice, pár hrstí pšenice a klidně i nějaký ten zbytek z kuchyně. Dbejte hlavně vždy na to, aby krmivo bylo čerstvé, stejně tak jako voda v napáječkách.

Nezávislá slepice

Vzhledem k tomu, že se assendelftky chovaly na holandských farmách ve velkém počtu, a tak říkajíc napospas, staly se z nich samostatné a nezávislé slepice. Nejen, že si hledaly samy potravu, ale musely se samy ochránit i před dravci a predátory. Není tedy divu, že dnešní touha chovatelů po těchto nezávislých slepičkách roste a čím dál více se dostávají i na české dvorky mezi klasické hybridní kuřice.

Tak jak se vám assendelftka zalíbila? Budete patřit zatím také k té hrstce chovatelů, kteří assendelftky chovají a jsou s nimi nadmíru spokojené nebo zůstane raději věrni hybridním nosnicím?