Všichni ptáci, a tedy i naše zmíněné slepičky, mají velmi dobře vyvinuté jak barevné vnímání, tak právě i sluch. Veškerá komunikace mezi slepicemi a kohoutek probíhá uvnitř hejna za pomocí nejrůznějšího postoje, držení těla a tzv. vokalizace. Co všechno slepička dokáže slyšet a na jakou dálku je schopna rozeznat hlasy svého chovatele, číhající nebezpečí nebo svá narozená kuřátka a kde jsou vůbec ukryty její uši?

Slepičí uši

Ano, existují. Slepice slyší velmi podobně jako člověk. Po obou stranách hlavy mají dvě uši, která se skládají z ušních bubínků, vnějšího ucha, střední a vnitřního ucha. Zvukové vlny využívají stejně jako my lidé a dokážou je poslat do vnitřního ucha, kde je dále zpracují. Uši nejsou ovšem moc dobře viditelné, protože jsou pokryty peřím. Ovšem ušnice už vidět jsou a můžeme říct, že většina barev ušnic, udává i barvu skořápky u snesených vajíček. Z čeho se slepičí ucho skládá a jaké funkce plní jednotlivé části?

• Vnější ucho. Vnější ucho slepic, stejně tak jako u všech savců, sbírá zvukové vlny a přivádí je do středního ucha, které je od vnějšího ucha oddělené membránou a označuje se za ušní bubínek.
• Ušní bubínek. Zde se zachycují všechny zvukové vlny, které ušním bubínkem tzv. vibrují. Všechny tyto vibrace pak bubínek pomocí středního ucha přenáší do vnitřního ucha.

Dokonale vyvinutý sluch dokáže vaše slepice ochránit i před tímto, na pohled milým, predátorem.

• Sloupovník. Savci, a tedy i lidé, mají ve středním uchu tři kosti, ovšem u drůbeže je to jinak. Namísto tří kostí má drůbež pouze jednu kost a chrupavku známou jako sloupovník. Tento sloupec dále přenáší vibrace, kde je přijímají speciální nervová zakončení a do sluchového nervu tak putují již zpracované informace o zvuku.
• Sluchový nerv. Poslední část celého ucha, která posílá informace o zvuku do určité části mozku, který je dále rozeznává na zvuk příjemný, na zvuk, který hlásí nebezpeční aj.

Rozvoj sluchu  

Na rozdíl od lidí, kteří s přibývajícím věkem svůj sluch ztrácí, u slepic zůstává sluch po celý jejich život stejný, naopak se někdy stává ještě výraznějším. Sluch je pro slepičí dámy velmi důležitý, neboť v potravinovém řetězci se nacházejí velmi nízko a je tedy nutné, aby na přítomnost predátora včas zareagovaly. A jak se sluch u slepic vyvíjí?

• Kuřátko. Malá kuřátka jsou schopna slyšet i to, jak se jich kvočna dotýká třeba zobákem, i když jsou ještě ve skořápce. Embryo kuřátka začíná slyšet přibližně ve 12. dní inkubace a jakmile se vylíhne, stačí když slepice poklepe zobákem na zem, mládě začne ihned reagovat a hrne se k ní.
• Dospělá slepice. Jakmile se jednou u slepičky sluch vyvine, nikdy ho neztratí, a to ani ve starší věku, kdy přestane produkovat vajíčka. Dospělým nosnicím nijak ani nevadí příliš ostré nebo silné zvuky. Pokud se rozhodně používat ve výběhu elektrické nářadí nebo na zahradě uspořádáte ohňostroj, nemusíte se nijak znepokojovat, že by to holky vyděsilo k smrti.

Sluch pomáhá slepičkám najít i toho správného kohouta. Nebo snad obráceně?

Hlasové projevy

Předek našeho kura domácí žil kdysi v relativně malé skupině, kterou tvořilo pár slepiček a jeden kohout. Takto složená skupinka slepic a kohouta defacto přežila až do dnešní podoby. Všichni tito členové hejna spolu denně komunikují pomocí 20 různých hlasových projevů. K čemu ale tolik druhů vlastně vůbec potřebují?

• Slouží k varování slepičích kolegyň před predátorem.
• Pomocí nich volají kvočny na svá malá kuřátka k jídlu.
• Kuřátka díky nim vyjadřují pocit strachu ale i bezpečí.
• Každá slípka projevy komentuje svůj průběh snášení vajec.
• Kohout svou řečí vábí kuřičky během páření.

Tak co, ještě pořád si myslíte, že slepice nemají uši? A věděli jste, že vodní drůbež může své otvory uší před potápěním zavřít a chránit je tak před naplavením vody?