Drážďanka: Otužilá slepice s vysokou snůškou

Drážďanka. Jistě mnohé z vás napadne, že podle jména musí nejspíše tato slípka pocházet z Drážďan. A ano, je to tak. Na konci 40. let 20. století. K vyšlechtění Drážďanek došlo jistým chovatelem jménem A. Lumpe a použil přitom Rodajlenky, Wyandotky a Hempšírky. Chovatel se snažil vyšlechtit nové plemeno, které by si chovatelé zamilovali a oblíbili hlavně pro jeho vysokou snášku a odolnost vůči klimatickým změnám. Do jisté míry se to povedlo na výbornou. Nicméně posuďte sami.

Půvabný vzhled

Drážďanky patří spíše k slepičkám menšího vzrůstu a řadí se mezi středně těžká plemena. Když se zaměříte na jejich tvar těla, může se vám zdát, že připomíná tvar kratšího obdélníku. Může za to lehce vypjatý postoj a plný hrudník, který ze slepičky dělá půvabné zvíře. Typický je také růžicový hřeben a malá hlava. Každý Drážďanka se může pochlubit pevně přiléhajícím peřím a pokud jde o černé zbarvení, vždy ho zdobí silný zelený lest.

Potěší masem i vejci

Živý temperament slepiček vede také k tomu, že patří mezi shánčlivé druhy, a tak velmi dobře využívají krmivo ve svůj prospěch. Slípky velmi rychle rostou a dobře se také opeřují. Kromě toho, že si je dokážete ochočit a ony se k vám budou chovat přátelsky, vás jistě také potěší svou užitkovostí.

Německo se pyšní totu vyšlechtěnou kráskou.

• Snáška. Jak již bylo zmíněno, šlechtil se snažil dospět k takovému plemeni, které bude schopno snášet vejce v chladu i horku. To se mu povedlo, a tak vás Drážďanky mohou během roku potěšit až 200 ks vajec se žlutohnědým nádechem barvy skořápek.
• Maso. Kromě vajec, kterých se chovatelé dočkají i v zimě, je jistě také potěší výborné maso, které je krásně bílé a není nijak vláknité. Kůže Drážďaněk nosí barvu žlutou, stejně jako je tomu u slepiček Leghornek.

Barevné rázy

Tato užitková zvířata se vyskytují ve čtyřech barevných provedení, a sice v hnědém, bílém, černém a rezavě koroptvím. Jako první byly vyšlechtěny Drážďanky hnědé, postupně k nim pak přibývaly další barevné rázy. U slepiček platí, že jsou vždy světlejší než kohout a pokud se vyskytují v černé barvě, tak ocasní pera vždy zdobí velmi výrazný zelený lest.

Chov a péče Drážďaněk

Možná vás napadne, že německá kvalita si žádá i lepší péči. Ale v případě slepiček se i ony spokojí se standardními podmínkami v chovu, které vynakládáte třeba takovým hybridkám, a tedy:

Rodajlenky byly též použity ke křížený Drážďanek.

• Krmivo. V létě ve výběhu si Drážďanky vystačí samy, jsou shánčlivé a milují travní porosty a nejrůznější breberky. Na podzim a v zimě je nutné přidávat do krmítek klasickou krmnou směs pro nosnice a na přilepšenou může vyzkoušet krmné škvarky, které jim dodají dostatek energie, aby snůška vajec neklesala.
• Kurník. Zděný i dřevěný kurník jistě těmto kráskám postačí. Dbejte hlavně na dostatečný počet snáškových hnízd, čistou a suchou podestýlku, a hlavně na to, aby se vám holky se setměním vracely domů.
• Péče. Obecně lze uvést, že chov Drážďanek zvládne i méně zkušený chovatel. Nepotřebují zvláštní péči jako třeba okrasná nebo bojová plemena. Vyznačují se přátelskou povahou, lehce se dají ochočit a díky jejich odolnosti v chladném počasí jsou vhodné i do oblastí, kde je zima stále ještě zimou. A nemusíte se obávat ani případných omrzlin, neboť právě růžicový hřeben je proti namrzání tím nejodolnějším ze všech druhů hřebenů.

Drážďanky si nepatří mezi tolik vzácné slepičky jako třeba ruské Pavlovské slepice, ale na českých dvorcích se vyskytují jen zřídkakdy a ten kdo je chová, si je také velmi dobře hlídá a jen sem tam občas se zúčastní nějaké té výstavy a pár kousků i prodá.