Krevkérka: nejstarší francouzská slepice

Na světě existuje velká řada organizací, která se věnuje kritický ohroženým druhům zvířat a do jedné z nich patří i slepice Krevkérka. A proč zrovna tato nejstarší slepička do této skupiny spadá? Odpověď je velmi jednoduchá. Nezisková organizace The Livestock Conservancy, která se ohroženými druhy zabývá a počítá jejich kusy v chovem přišla na to, že počet Krevkérek dosahuje pouhých 400 ks, což dle jejich pravidel (500 ks a méně) už spadá právě na žebříček ohrožených druhů.

Nápaditý vzhled

Půvabná slepička, která svým nápaditým opeřením zaujme na první pohled každého malochovatele drůbeže. Patří do skupiny vousatých a chocholatých plemen, a to především díky kulaté chocholce a vousy, který ji z velké části zakrývá celý obličej. Co dalšího je na krevkérce ojedinělé?

• Opeření. Peří všude, kam se podíváte. I tak by se dala charakterizovat krevkérka. Díky téměř neviditelnému obličeji občas působí až komicky. Pera krevkérkám pevně přiléhají k tělu, krk je posetý bohatým závěsem, ocas je plný per.
• Hřeben. Jediná část, kterou chocholka na hlavně nezakrývá, a tak je hřebínek krevkérky dobře viditelný. Hřeben je typicky růžkatý, lehce skloněný dolů a v ideální případě vytváří písmenko V.
• Barevný ráz. Krevkérky se vyskytují v barvě černé, šedé, bílé, perlově šedé, kropenaté a modře lemované. Kohouti v barvě bílé se mohou pyšnit ozdobnými pery ve žluté barvě. Černě zbarvenou slípku potom zdobí i tmavé běháky.

Krevkérka - tak trochu pocuchá slepička. 

Slepičí prabába

Krevkéry jsou právem v knize „Veškeré slepice“ z roku 1924 označeny za nejstarší francouzské plemeno. První zmínka o vousaté a chocholaté slepičce se traduje až do 16. století, kde byly v malé vesničce v severní Normandii poprvé spatřeny. A protože nebyly tolik odolné, v 19. st. s nimi začali chovatelé křížit dorkinky, a tak vznikla dnešní podoba tohoto ušlechtilého plemene.

Víc než kohout

Krevkérku můžeme zařadit mezi masná plemena s dvojí užitkovostí. Roční produkce vajec se při kvalitním chovu může vyšplhat až na úctyhodných 170 ks vajec, přičemž každé z nich váží kolem 55 g. Vajíčka mají krémovou barvu skořápky, která může přecházet až do hnědé. Dospělá slepička má v případě Krevkérky nad kohoutem značkou převahu, neboť váží o celý kilogram víc než právě její druh. Slepice může dosahovat váhy až 3,5 kg, kdežto kohoutek „jen“ 2,5 kg.

Krémová barva skořápky je pro krevkérku typická.

Chov „starých“ slepic

Krevkérka se může pyšnit nenáročností v chovu a svou odolností vůči různým nemocem a nepříznivému počasí. Problém může nastat v momentě, kdy jim ovšem jejich vousy a chocholky navlhnou, v zimě by potom mohlo docházet k častým omrzlinám. Jakožto masné plemeno potřebuje dostatek pohybu, a tedy i větší prostor, chovat je ovšem můžete i ve výběhu, neboť jsou dost shánčlivé a na jaře a v létě si tak velkou část potravy obstarají samy. Na podzim a v zimě vám bude vděčné za krmnou směs a nějakou tu laskominku, která jim dodá energi. 

Pokud krevkérky chováte, nezapomeňte jim pravidelně do krmítek sypat krmnou směs bohatou na bílkoviny, neboť pouhá pšenice a obilí jim nepomůže, aby dorostly do své standardní velikosti.